nout socializaci, ale podrobnějším poznáním a pochopením biologické

i kulturní stránky člověka se pokusit ovlivnit vývoj lidstva k Freudově „kul–

turnější pudovosti a pudovější kultuře“.

Enkulturace

Socializace dítěte je ovlivněna řadou faktorů. Jedním z nich je i sociokul–

turní kontext, ve kterém dítě vyrůstá a v němž je vychováváno. Dítě se rodí do

kultury svých rodičů a v průběhu socializace si osvojuje specifické kulturní

charakteristiky. Kulturními charakteristikami rozumíme různé normy, hodno–

ty, vzorce chování, které jsou v dané kultuře zastoupené. Jedná se o proces tzv.

enkulturace čili o jakési postupné začleňování se do kultury.

V rané fázi vývoje nemá dítě možnost naučit se něco, co se nenachází

v jeho okolí. Teoreticky si může např. osvojit jakýkoli jazyk, ale naučí se

jen ten, jímž se mluví v jeho bezprostředním okolí. Stejně tak si osvojuje ty

vzorce chování, které jsou zastoupeny v dané kultuře. 

Většina dětí z vyspělých kultur si již velmi záhy začíná osvojovat práci

s počítačem, dokáže používat mobil či jiné technické vymoženosti. V Mon–

golsku se zase např. děti již od mala učí jezdit na koni, který je symbolem

jejich kultury. Učí se tedy to, co je v jejich kultuře běžné a normální, co se

od nich očekává, že se naučí.

Kulturní identita a její utváření

Dítě si postupně vytváří i tzv. kulturní identitu, vědomí příslušnosti

k určité kultuře, a přijímá očekávání, jež má jeho okolí. Kulturní identita

vystupuje ze skupinové identity, kterou lze chápat jako osobní spojení se

skupinou, s níž společně sdílíme určité sociální a kulturní charakteristiky.

Dítě si postupně uvědomuje svoje skupinové identity (tj. vědomí přísluš–

nosti k určité skupině) a rozvíjí je. 

To, že si tříleté dítě uvědomuje svoje pohlaví, je zcela zákonité, ale na–

víc ho svým chováním a zejména hrou i utvrzuje. Tříletá holčička se bude

oblékat do šatů princezny a naopak tříletý chlapec si bude hrát na piráta či

kovboje. V předškolním věku si dítě samozřejmě svoji kulturní identitu plně

neuvědomuje, teprve v mladším školním věku začíná postupně chápat pří–

slušnost k národní kultuře. Ta je zejména pro dítě „hmatatelná“ tehdy, po–

kud dochází ke kontaktu s příslušníky jiných kultur. Dítě si při kontaktu

s člověkem z jiné kultury všimne odlišných vnějších znaků (barva pleti,

způsob oblékání, nesrozumitelná řeč) a začíná pátrat po příčinách toho, že

35